Vánoční kouzla

Tak už je to zase tady. Vánoce se blíží, je tu advent. První svíce na adventním věnci se rozhořela. Očí dětí se rozzářili očekávajíce ten den ze všech nejhezčí, den štědrý.

Den, který má kouzelnou moc.

Den, kdy se díky lásce dějí zázraky.

Den, kdy staré předměty začnou vyprávět, co zažili.

Jako náš starý medvídek, sedí si celý rok na kredenci, ale v předvečer Štědrého dne z kredence potichounku polehounku sleze a začnou se dít věci.

„WAAAUUUU!“, zívl si medvídek, „Jééé! Jupííí, tak nám ten rok zase utek.“ Dvakrát se rozhlédl kolem dokola, jestli už všichni usnuli a pomalinku se sesunul z kredence po krajkové dečce na zem.


Jeho první cesty vždycky vedou k oknu do obýváku, kde stojí stromeček.

„Ten je pěknýýý. Půjdu pozdravit ozdobičky a trochu je přeleštím, ať se pěkně třpytí.“, jal se utěrky a hupsnul na větev, leštil a leštil. Nakonec obvykle přichází na řadu jeho nejoblíbenější, korálková tanečnice.











V tom se stromeček rozzářil a začal znít tichý valčík. Medvídek ji vyzval k tanci a tančili společně po větvích stromečku. „Ale jen jeden tanec!“, říká medvídek, „Mám ještě móóóc práce.“

Medvídek totiž vždycky ožije, proto aby pomáhal dokončit práci, kterou rodinka, se kterou žije, včas před Vánoci nestihla. A tak zázraky se dějí! I to dvanácté cukroví, co maminka neupekla, je dopečeno.

Už se blíží ráno. TAK POZOR! Ať tě nikdo nevidí medvídku!

Ještě slavnostně prostřít stůl a šup zpátky na kredenc. Jako by se nechumelilo. A co vy? Máte doma vánočního medvídka???

Pěkný a klidný advent.